úterý 8. března 2016

Desítka vol. II: Deset filmů, co rozpláče

Někdy to tak prostě je, člověk odloží knihy, uvaří si šálek teplého čaje a s chutí si pustí film, u kterého ví předem, že si popláče. Kam mi paměť sahá, vzpomínám, že prvně se mi slzy řinuly po tváři u následujícího filmu. A pak ještě mnohokrát. Syn mě nazývá starou plačkou, celkem právem. Ráda si popláču i knihy, dokumentu, ale dneska to bude o filmech.

1. Má první láska, USA 1991
Byla jsem čerstvě teenager a příběh malé lehce hypochondrické Vady, která vyrůstá s tak trochu zatrpklým otcem v pohřebním ústavu, prostě měl své kouzlo. Milý film z provinčního městečka, který nekončí happyendem. Netuším, co bych na něj říkala dnes. Ale ta vzpomínka jak nás jde partička uplakaných z již neexistujícího kina, je pro mě silná dodnes. 



2.Vojákova dívka, USA, 2003
Film inspirovaný skutečným příběhem Calpernie a Barryho, tragickou láskou vojáka a transsexuála, co se živí jako travestita v baru nedaleko vojenské základny. Film je silný nejen co se týká předsudků a jejich velmi citlivého prolamování, ale i tím, že je až neobvykle našlapaný poutavými dialogy. Hudba je taky skvělá. Skvělý ovšem není způsob, jak zákeřně se rozhodli Barryho bratři ve zbroji situaci řešit. Calpernia je ve skutečnosti velmi aktivní členkou GLBT komunity, má webové stránky , kde zjistíte, že to bylo přesně tak, jak ve filmu i to, jak se někteří aktéři mají dnes. Vojákova dívka je jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Upřímně, dneska jsem si poplakala i u následujícího traileru.

3. Zkrocená hora, USA, Kanada, 2005
Asijský režisér Ang Lee tímto naprosto nekýčovitým filmem snaží prolomit tabu v puritánské Americe a snímá klišé alfa samců z kovbojů. Stejně jako předchozí film je i tento o zakázané lásce dvou mužů. O tom, jak je kruté pro všechny žít v přetvářce a připustit si, že tím jsou nešťastni vlastně všichni okolo. Herecké výkony kovbojů Jake Gylenhalla a Heathe Ledgera jsou přesvědčivé, prostředí hor ve Wyomingu okouzlující, hudba podmanivá a happyend nikde. 

3. Láska, Německo, 2012

Tento chladný film bez jediného tónu hudby a velmi jednoduchou kamerou od Michaela Hanekeho není úplně pro každého. Je o silné lásce v posledních dnech života člověka, odkázaného na celkovou péči. Příběh je upřímný, strohý, přesto nepůsobí sentimentálně, byť klade řadu různých otázek souvisejících s odchodem ze světa. Pokud si rádi dáte art kino maximalistické lásky v minimalistickém pojetí, je to přesně ono. 


4. Průvodce, Japonsko, 2008

Oskarový příběh mladého violoncellisty, který postupně ztratí zaměstnání, strach z okolí i ze smrti. Velmi silné téma posledního rozloučení s blízkými, o důstojnosti obřadů, smíření se a umění pohřbívat, Film nepůsobí vůbec pochmurně, naopak donutí nás zamyslet se nad smrtí a podívat se na smrt i jinou optikou než je nám vlastní.  Dílem i tím, že nás provede mladý sympatický Japonec za doprovodu violoncella i černého humoru.



5. Precious, USA, 2009
Drsné sociální drama z Harlemu. Film, který je tak nepříjemný, že už v prvních minutách zaleze až pod kůži, ne jednou mi vyhrkly slzy nad neutěšeností situace hlavní hrdinky. Precious má spoustu snů o kariéře, pěkném manželovi a klidném životě, žije však pravý opak. Drsný život, jak jen Harlem umí být, protože ji šikanuje vlastní matka, protože ji nikdo nemá ráda, protože ani nechce, aby ji někdo měl rád. Nechtěná dcera, nechtěné těhotenství, nevšímavost okolí, násilí a brutalita, to vše servírované bez nějakého výraznějšího filmařského kumštu, ovšem tak surově, že se mi z toho dlouho motala hlava, obzvlášť tedy z dialogu s učitelkou.  

6. Vera Drake, Velká Británie, Francie, 2004

Film o obyčejné ženě, která vlídně pečuje o svoji rodinu, maminku i o nemocného souseda, která je prototypem katolické hospodyňky v 50.letech v puritánské Anglii. Imelda Stauton podává neuvěřitelný výkon, budete jí všechno věřit a budete plakat s ní, když jí po tváři potečou slzy, když na polici zjistí, že její tajemství, že dělá andělíčkářku, neznamená že koná dobro a tahá ženy z velké bryndy, ale že je to zločin.



7. Padlé ženy, Irsko, 2002
Další film inspirovaný skutečným příběhem. Magdalenské domovy fungovaly až do roku 1996, byly to místa, kam katolická církev shromažďovala padlé ženy, aby se pod rouškou modliteb a odříkání obrátily na cestu k Bohu. Za jejich zdmi docházelo k psychickému i fyzickému týrání, což církev částečně popírá. Příběh tří dívek, které skončí v irské prádelně je krom fanatismu i o ztrátě nadějí na normální život. Jedná se sice o fikci, ale na internetu je k nalezení řada skutečných vyprávění "Magdalenských sester". A například Irsko se jim oficiálně v roce 2003 omluvilo.


8. Prolomit vlny, Švédsko, 1996

První film z Trierovy tzv. Zlaté trilogie ( další jsou Idioti a Tanec v temnotách). Lars vám zamotá hlavu a pak se vám vysměje, protože hrdinové nakonec navzdory tomu, jak moc si to přejete, zůstanou naivními i nadále. Roztřesená kamera, jakoby amatérská filmařina vás víc a víc vtáhne do naturalistického děje v nehostinném prostředí silně věřícího skotského venkova. Kdy naivní lehce schizofrenní mladá žába podlehne svodům "muže zvenku", navzdory očekávání si ho vezme a po jeho úrazu začne žít svůj tragický život, kdy se ve své naivitě snaží vyjít vstříc přáním manžela a vyráží svůj sexuální chtíč ukojit ven. Film je surový, že zaleze až na dřeň, ta naivita, zranitelnost, odevzdanost je vskutku silná. 


9. Umění plakat, Dánsko, 2006
Na dánskou tvorbu mám od časů dogmatiků trochu slabost. A tak mi sedl i tento lehce manipulativní film, který mě nutil s hlavními hrdiny se smát i s nimi plakat. Příběh otce manipulativního psychopata, slabocha,  který zneužívá svou dceru, vypráví malý kluk, a to tak čistě, jak jen dítě umí být. Aktuální téma o nechtění vidět problém v rodině, je velmi sugestivně podané, dílem i tím, že se jedná o autentické zážitky autora knižní předlohy.


10. Den pro mou lásku, ČR, 1976
Tak to je první český film, který mě vždycky napadne, když si chci vybavit film, u kterého jsem si poplakala. Příběh mladé sympatické rodiny, která zažije ztrátu z nejhorších, nemůžu od dětství zapomenout. Bolest v podání herečky Vančurové, její uplakané oči se mi dostaly pod kůži. A scéna, kdy najde otisk, jako památku na dny, kdy ještě bylo dobře. No br. Film není kdovíjak vysoce hodnocen, je kritizován za emoce vyvolané tím nejzákeřnějším útokem, přesto má pro mě zvláštní kouzlo.






Takových filmů jako Zelená míle, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Můj život beze mě, Marley a já, Musíme si pomáhat by se dalo psát ještě dlouho, snažila jsem se vybrat ty něčím neobvyklé. A jaké jsou vaše oblíbené filmy na kapesník? Děkuji za komentáře. 






6 komentářů:

  1. No mas me na svědomí. To zas budu chodit otekla.
    Některý neznám, který znám, ráda bych našla čas na opacko. Díky, že píses. Hned mam pocit, že jsem s tebou poplkala u kafe.

    OdpovědětVymazat
  2. No mas me na svědomí. To zas budu chodit otekla.
    Některý neznám, který znám, ráda bych našla čas na opacko. Díky, že píses. Hned mam pocit, že jsem s tebou poplkala u kafe.

    OdpovědětVymazat
  3. Šári, díky za super komentář. D. mi slíbil, že až budu fit, že mě za Tebou vezme na kávu ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně se stydím, protože kromě Zkrocené hory jsem neviděla ani jeden, takže díky za tipy! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ani jeden film jsem neviděla, ale mě vždy zaručeně rozpláše Titanik, film PS Miluji tě a možná i teď vycházející film Než jsem tě poznala, protože kniha to dokázala

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře :-)