Druhá občanská válka v Súdánu vyhnala sourozence z jejich vypálené a vyvražděné vesnice na několik set kilometrů dlouhou cestu za lepším životem. Film je rozdělen na dvě části, první je strastiplná cesta dětí Súdánem a pobyt v uprchlickém táboře, druhá část je o jejich novém začátku v USA, kde jsou sourozenci nekompromisně konfrontování s konzumním světem. Silné pouto sourozencům, jejich víra v sebe a čest jim vlastní, jim napomáhá v boji o důstojnou existenci. Ve filmu je řada klišé, nicméně toto citlivé drama nepůsobí zbytečně sentimentálně. Cílem filmu je mj. podpora neziskových organizací, je to ovšem velmi citlivá agitka. Hlavními hrdiny nejsou jen skuteční herci, ale i několik opravdových "Ztracených chlapců Súdánu", jak se těmto dětem přezdívá, případně jejich děti nebo bývalí dětští vojáci. Jejich neherectví však vůbec není poznat, vlastně se o nich dozvíte až v závěrečných titulcích. Film je plný zajímavých citátů i vtipných hlášek. V souvislosti s aktuální uprchlickou krizí svádí film k řadě otázkám ohledně multikulti a smyslu solidarity.
Cena svobody (The Good Lie): USA/Keňa/Indie, 2014
“If you want to go fast, go alone. If you want to go far, go together."
Problematice Ztracených chlapců se aktuálně věnuje řada neziskových organizací, byť program jejich nových začátků byl po září 2001 ukončen. Zajímavý je třeba dokument Megan Mylan z roku 2003, je plný naděje, osamocení.a vypráví několik příběhů, nicméně je to spíš líbivá kampaň. Velmi realistický dokument, o tom co se v Jižním Súdánu skutečně děje je níže. Tato mladá země je stále sužována humanitární katastrofou, hladomor, epidemie a stále probíhající etnická válka, denně připravují tisíce lidí o život.
Uprchlický tábor v Kakumě, místo naděje, ve kterém řadu let žili Ztracení chlapci je navzdory humanitární pomoci stále v neutěšené situaci.
A závěrem příběh Lopeze Lomonga, ztraceného chlapce Súdánu, olympionika, který nesl americkou vlajku při zahájení her v Pekingu .
Běžel za USA 1500 metrů. V roce 1991 však běžel tři dny za sebe, za svoji svobodu. Jeho vesnici přepadli povstalci, děti odvezli, aby z nich udělali vojáky. Lopepemu se podařilo spolu s dalšími chlapci ze základny, kde děti kvůli nemocem a nedostatku jídla umíraly, jedné noci uprchnout. Šestiletý Lopepe běžel s chlapci tři dny, když narazili na vojáky, na keňskou pohraniční hlídku. Chlapci zjistili, že celou dobu běželi jiným směrem. Nicméně skončili v táboře Kakuma spolu s dalšími 70ti tisíci uprchlíky. Lopepe zde viděl v televizi čtvrtkaře M. Johnsona na olympiádě v Sydney a spustil svůj životní sen, jak píše ve své knize Running for my Life. Lopepe (humanitárními pracovníky přezdívaný Lopez) se v rámci projektu USA dostal z uprchlického tábora a příležitost vysloveně chytil za pačesy. Díky podpoře své americké rodiny se z něj stal zdatný atlet, který se dostal až na olympiádu. V roce 2006 se setkává v táboře Kakuma se svoji matkou. Jeho příběh byl i zfilmován. Lomong je dnes uznávaný filantrop, píše zajímavý blog, no podívejte na jeho stránky, stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře :-)