S Hankou do Afriky

Uživatelské recenze knih, hotelů, výletů, prostě všeho možného patří k mému dennímu chlebu. Neumím někam jet, něco kupovat, prostě rozhodovat, aniž bych přečetla hromadu recenzí, ideálně uživatelských. A tak jak ze systému beru, tak do něj i vracím. Pravidelně přispívám na Trip Advisor, Databázi knih, Goodreads a další. A tak jsem jednoho dne zdrbla jednu knihu. Ráda čtu knihy mých vrstevnic, vždycky zajásám, když objevím novou tvář a tak jsem si zajuchala, když jsem někde na internetu četla o kriminalitě v Keni a narazila na Hanku Hindrákovou. Sympatická baba, která se věnuje neziskovce Fair o.s. , se kterou si troufnu říct, mám společné nejen kudrnaté vlasy, mě lákala k přečtení. Vydala jsem se tedy do knihovny a zapůjčila knihu Karibu Keňa.

Po přečtení jsem napsala ke knize tento nelichotivý komentář na Databázi knih:
 "Stylisticky nevyzrálá spisovatelka sklízí tady na databázi dobré recenze a vysoká hodnocení, nechápu čím to je. Hlavní linie příběhu neustále drncá přehnanými zážitky a ploše vykreslenými postavami, které v příběhu nehrají žádnou roli. Hlavní hrdina je nevyzrálá naivka, která věří, že ve voňavé Keni najde lásku. Takže o klišé, co je pro Evropanku nepřijatelné a pro Afričana samozřejmé, není nouze. Měla jsem radost, že je na scéně mladá šikovná spisovatelka, která bude psát zajímavou tvorbu, nakonec její parketou spíš bude přeslazený románek pro holky"

Za pár dní mi blikla zpráva, kde mi píše sama autorka. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Zpráva byla velmi milá a přátelská. Hanka napsala, že si je vědoma svých chyb v této prvotině, a že se snažila se z nich poučit, a že bude ráda, když si od ní ještě něco přečtu a dám vědět. Můj úžas se proměnil až trochu ve stud. Tak tuhle spisovatelku chci číst, chci jí podpořit. A tak jsem si některé její knihy objednala, jiné půjčila v knihovně. A měla pravdu, ona na sobě neuvěřitelně pracuje, je to krásně znát knihu od knihy. Africe se věnuje delší dobu, má osobní prožitky, zná spoustu reálií. I když jsou její knihy lehčí žánr, něco si z nich odnesete. Na téma Afrika jsem přečetla další dvě její knihy, Dobrovolnici a Děti nikoho.  V obou se prolínají témata dětí ulice, závislostí, HIV pozitivity, prostituce, chudoby, slumů, ale i neziskovek pomáhajících v regionu. Autorka se dost kriticky zmiňuje o obchodech s dětmi. Knihami projdete současně i jako turista, pamětihodnosti a příroda Keni vás budou jistě lákat k návštěvě. A pokud k ní dojde, věřte, že si na Hanku Hindrákovou vzpomenete, protože přesně tak, jak ona Keňu popisuje, musí Keňa vypadat, a to jak v tom lákavém, exotickém, uklidňujícím, tak s tím marastem problémů, které tu zemi zmítají. 

Hanka má webové stránky, kde je možné si o jejich knihách přečíst, ale také nabízí zajímavé přednášky. Doufám, že se na nějakou brzy dostanu, moc ráda se se spisovatelkou, která takhle přímo komunikuje se svými čtenáři setkám osobně. 

A o jejím cestopisu V nitru skotské divočiny někdy jindy.

Moc se těším na knihu o falešných lécích v Ugandě, na které teď pracuje.