Koncem loňského roku se mi do ruky dostaly dvě knihy, které měly asi největší marketingovou podporu v posledních měsících. Dívka ve vlaku od Pauly Hawkins a Čas odejít od Jodi Picoultové. Ani jedna z nich mě nijak nenadchla.
Jodi Picoultová je moje oblíbená autorka. Četla jsem možná osm jejich knih. Vždycky mě bavilo, kolik reálií umí do příběhu zakomponovat. Příběh holky, která pátrá po své asi zmizelé matce se od začátku dobře čte, zajímavé prostředí sloní rezervace, rozhárané vztahy. Největším plusem knihy jsou jednoznačně fakta o slonech. Dozvíte se jak truchlí, jak funguje jejich matriarchát, jak komunikují, jak je to se sloní pamětí. Nerd ve mně jásal. Ovšem knihomolská část ega zůstala neuspokojena. V příběhu je cca po 300 stránkách zvrat, který mně byl spíš ke vzteku. Mám daleko ke spiritualismu a podobným okulťárnám, a tak mi nakonec zůstala hořká pachuť a zklamání.
Druhá zmiňovaná je Dívka ve vlaku. Kniha okolo které byl celkem humbuk, který sliboval šokující závěr, nebyl úplně zasloužený. Čte se svižně, příběh odsýpá, je to opravdu lepší průměr. Členění do kapitol, kdy na příběh koukáme očima tří hrdinek mi vyhovovalo, tato forma většinou zajistí spád příběhu. Hlavní aktérka alkoholička Ráchel není kladnou hrdinkou, vzbuzuje řadu antipatií. Její opilecká okna, smůla v životě, komplikované vztahy, to vše dělá podle mě knihu zajímavou. Nicméně kriminální zápletka je snadno předvídatelná. Vykreslení postav není rovnoměrné, některým je věnováno nadbytek prostoru, až rozvleklé charakteristiky místy ubíjely. Naopak u jiných bych ocenila, kdyby mě Paula nechala nakouknout hlouběji do jejich osudů. Troufám si hádat, že se brzy dočkáme filmového zpracování.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře :-)