čtvrtek 7. ledna 2016

Psychedelický Nick Cave




Mám ráda nakladatelství Argo, z mnoha důvodů...Jedním z nich je jejich edice anglicky píšících spisovatelů AAA... Před časem vyšla jubilejní 100. kniha. Četla jsem z těch sta knih určitě desítky, byla jsem si jistá, že umím odhadnout, která že bude ta "výroční" kniha... Štěstí, že jsem na to nevsadila. Protože pro mě naprosto překvapivě z křoví vyskočil, sice recenzemi chválený, nicméně těžko pochopitelný bouřlivák a všeumělec Nick Cave. Jeho styl je tvrdý, cynický, plný černého humoru a přisprostlých řečí. Příběh nezralého Zajdy, který plynule přechází z hrdiny do antihrdiny má však svoje kouzlo a morální rovinu. Ve víru pitek, halucinací a útěků před všeličíms se jemně rýsuje silný příběh o bolestech, ztrátách, příběh o nevyzrálém vztahu otce a syna, respektive vztahu nevyzrálých, je plný naděje i beznaděje a chuti žít i nežít očima figurky, chlíváka, o kterém je od první věty známé, že zemře. Kniha je to vskutku zvláštní, nejspíš ani nevím, jestli mě baví nebo baví, narážím v ní na chladné buranství, přehnaně zdůrazňovanou jednosměrnost hrdiny, animální chtíč a nepochopitelné fetiše, prostě svět, v kterým mi nejde volně dýchat. Druhou půlku knihy jsem dočítala silou, musela jsem pak o ní dlouho přemýšlet, a o to Caveovi dle mého šlo.... A ještě musím vychválit krásný přebal knihy od Kateřiny Bažantové, výstižné, lehce psychedelické, prostě věrohodný Zajda Munroe...
Každopádně příště si od Nicka raději něco poslechnu. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře :-)